Q1: Vaše společnost je již druhým spin-offem ETH Zürich, který představujeme (prvním byl Nebion AG – pozn. red.). ETH je mezi evropskými univerzitami obecně velmi úspěšná v zakládání spin offů. Čím si tento úspěch vysvětlujete?

Na ETH a obecně i na ostatních větších švýcarských univerzitách (EPFL, Universität Zürich, Universität Basel) existuje vyzrálý ekosystém, který propojuje výzkumné skupiny s kanceláří odpovědnou za technologický transfer. V mém konkrétním příkladu jsme během mé PhD práci kontaktovali ETH Transfer a představili nový vynález, následně jsme provedli analýzu aplikačních možností, patentovou rešerši a další kroky, které vedly k podání patentové přihlášky. V době, kdy jsem se již téměř rozhodl pro komercionalizaci svého objevu, mě lidé z ETH Transfer nasměrovali do několikatýdenního kurzu curyšského Technoparku pro začínající podnikatatele-vědce z řad PhD studentů. Na kurzu jsme probírali důležité aspekty toho, jak naše projekty správně prezentovat před investory, jak připravit byznys plán, provést analýzu klíčových stakeholderů, SWOT analýzu, sestavení lean canvasu a další podstatné věci, s kterými se výzkumníci běžně nesetkávají a mnohdy je slyší poprvé. Zpětně vzato mi tato příprava velmi pomohla v mých začátcích a nyní je potěšitelné vidět, že takovou průpravu poskytují i české kanceláře technologického transferu při univerzitách a regionální inovační centra, z nichž má inovační agentura JIC jednu z nejdelších historií a je v této podpoře také nejdále.

Druhý, dle mého názoru neméně důležitý důvod, proč zrovna na těchto univerzitách vznikají spin-offy, je obecně vysoká inovační produktivita (ETH Curych je 6. nejlepší univerzita na světě). Dále pak to, že vidíte reálné příklady lidí a firem, které z univerzity vzešly a nyní mají vysoké valuace, popřípadě byly koupeny velkými korporacemi. Máte okolo sebe řadu mladých lidí z celého světa, kteří mají velký drive, vysokou pracovní morálku a to člověka určitě pozitivně motivuje. Jako třetí důvod bych uvedl to, že jste v prostředí, které je velmi dobře propojeno s vyvinutým venture-kapitálových ekosystémem a poměrně štědrou státní podporou, pokud se rozhodnete svůj startup usídlit ve Švýcarsku a dokážete-li uspět v každoročně vypisované soutěži. Jakožto jeden z takových příkladů bych mohl jmenovat venturekick.ch. Podobná podpora pro technologicky či inovačně intenzivní univerzitní startupy existuje i v některých spolkových zemích Německa. V Česku je dle mých informací tato podpora zatím ve stádiu úvah.

Q2: Dokážete si představit, že české univerzity spoluzakládají spin-offy v jiných evropských zemích? Co je podle Vás hlavní překážkou či úzkým hrdlem?

Myslím si, že spíše než že by české univerzity zakládaly spin-offy v jiných zemích je pravděpodobnější, že mohou přitahovat vynikající talent z okolních zemí a zemí na východ od nás.  Řekl bych, že těch podmínek pro úspěch je vícero – jak jsem již uvedl, k tomu, aby vznikaly firmy na bázi inovativních myšlenek a technologií, je třeba v prvé řadě excelentní výzkum a dále pak systematické a dlouhodobé budování ekosystému inovačních center, kvalifikovaných investorů a venture kapitálových firem. Je potěšitelné, že se v této oblasti v Česku vývoj posouvá dopředu. Kromě inovační agentury JIC spolupracuji dlouhodobě s pražským Ústavem organické chemie a biochemie AVČR a jeho kanceláří technologické transferu, která je v Česku s velkým odstupem nejproduktivnější institucí na poli komercionalizace výzkumu biologických věd. Jistě lze říct, že na tom má lví podíl úspěch vynálezů prof. Antonína Holého.

Q3: Brno je atraktivním místem pro start podnikání v oblasti IT, ekosystém univerzit, korporací, startupů a JIC se ukazuje jako velmi plodný. Pociťujete něco podobného i v případě „organicko-hemické branže“?

Co se týče organické chemie, ano, tak opravdu zde platí, že  to je relativně méně běžná oblast pro startupy, v oblasti biotech bych však zmínil úspěšnou firmu Enantis, která vzešla z Masarykovy univerzity. Ač CF Plus Chemicals vychází z patentované chemické technologie, její hlavní mise je využít tuto technologii v biotechnologické branži pro vývoj nových léčiv na bázi proteinů, z nichž nejvýznamnější roli zaujímají konjugáty protilátek s léčivy pro cílenou protirakovinovou terapii. V roce 2014 jsem se rozhodoval, zdali jít do Prahy nebo do Brna. Brno u mě zvítězilo vysokou koncentrací univerzit, systémem podpory od inovační agentury JIC a možností ihned začít budovat laboratoř v biotechnologickém inkubátoru.

Q4: V českém prostředí se stále vedou debaty o cílech doktorského studia a směřování nositelů Ph.D. do mimoakademického světa. Jak hodnotíte připravenost absolventů doktorského studia českých univerzit na práci v průmyslovém výzkumu? Čím vynikají a kde jim kompetence naopak scházejí?

Myslím, že průmyslový výzkum se v mnohém neliší od výzkumu akademického, je v něm jen větší důraz na praktičnost a reálnou využitelnost/zpeněžitelnost výsledků. Dnes zpětně mohu revidovat mnoho mých původních myšlenek a úvah a konfrontovat je s realitou. Některé myšlenky se potvrdily, jinde však získávám z rozhovorů s lidmi z farmaceutických firem důležitý „reality check“. Často platí, že tyto důležité informace v primární vědecké literatuře chybí a člověk se je dozví až při  rozhovorech s  lidmi z byznysu.

Jistá odtrženost akademické sféry od požadavků komerčního sektoru je asi očekávatelná, je obtížné vše sledovat a řídit se plně aplikačním zřetelem. Právě volnost a svoboda bádání, zkoušení nových „nápadů“ pak s sebou může přinést zajímavé objevy a byla by škoda tu kreativitu „zaříznout“ přílišným soustředěním na aplikovaný výzkum.

Stejně jako ve Švýcarsku existují i v Česku průměrní, podprůměrní a pár vysoce nadprůměrných studentů. To, co však jednoznačně vidím odlišně, je rozdíl v mentalitě okolí. Švýcarsko, i když patří svou většinou do německého kulturního okruhu, je oproti Německu ještě mnohem více probyznysnově orientované, téměř až na úrovni USA. Lidé na pomezí life science a byznysu jsou zvyklí myslet ve velkém a díky dlouhé tradici a významu chemického a hlavně farmaceutického průmyslu pro to mají i perfektní podhoubí.

Oproti tomu Češi mají často tendenci myslet v menším, klást si méně motivující, „realistické a dosažitelné cíle“, i když mají solidní znalosti a schopnosti pro cíle větší. Přitom si myslím, že při troše úsilí a mentálního posunu můžeme i my myslet v globální škále, dávat si velké cíle a měnit svět. Dobrá zpráva je, že pozitivní příklady existují – v Česku je asi nejvíce inovačně odvážnou farmaceutickou firmou SOTIO z PPF Petra Kellnera, která  rozvíjí několik druhů velmi slibných onkoterapeutik.

Děkujeme za rozhovor.

Za ResearchJobs.cz se ptal
Martin Víta