Paní Mgr. Olga Korvasová byla u příprav na získání HR Award pro Mendelovu univerzitu v Brně od úplného začátku. Nyní je jejím pracovištěm Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC), úkol ovšem zůstává stejný: získání HR Award. Co mají v tomto ohledu Mendelova univerzita a FNUSA-ICRC společné? V čem se liší? To se dozvíte v našem rozhovoru.

Q1: Podílela jste se na získání HR Award pro Mendelovu univerzitu. Nyní řídíte takto zaměřenou sekci ve FNUSA-ICRC. V čem je tato výzkumná ale zároveň i klinicky orientovaná instituce odlišná z pohledu HR Award od velké univerzity jakou MENDELU je? A v čem jsou naopak shodné rysy?

Odlišností je mnoho a zároveň si jsou obě instituce velmi podobné. Co je rozdílné, je zmiňovaná velikost a s tím související uchopitelnost problematiky HR. Na MENDELU je 6 součástí (5 fakult a vysokoškolský ústav), které mají velkou autonomii, vlastní vedení a s tím spojené další vyjednávání při zavádění změn. Ve FNUSA-ICRC je struktura celé instituce jasnější a není tolik vrstevnatá, takže mám bližší kontakt s vedoucími výzkumných skupin a snad v rámci implementace bude i snazší objasnit některé plánované kroky a hlavně uvést změny v život. Co je podobné je to, že v prostředí výzkumných organizací byl dodnes například často opomíjen systematický rozvoj dovedností mladých začínajících výzkumníků či manažerská role vedoucích pracovníků jako těch, kteří pracují s lidmi.

Q2: Které zkušenosti z předchozího pracoviště pro Vás byly nejcennější?

Každá zkušenost se počítá a je to nejlepší způsob učení se. Takže to, že jsem stála od počátku u realizace projektu získání a implementace HR Award na MENDELU je tím nejcennějším, co jsem si do FNUSA-ICRC přinesla – jednotlivé kroky už mám tzv. „ochytané“ a mohu je udělat buď stejně, pokud se osvědčily nebo jinak a třeba i lépe. Zkušenosti s vlastním zaváděním změn souvisí s tím, že vše je nutné dobře komunikovat. Je to prosté, jakmile je nastaven tok informací a je možnost mluvit s těmi, kterých se změny týkají a moci jim vysvětlit, co by v budoucnu mohlo být zavedeno, tak je i míra rezistence vůči plánovaným změnám menší. Navíc, co je nesmírně důležité, je vědomí, že za Vámi stojí vedení, které chápe a podporuje připravované změny.

Q3: Jaká byla motivace pro to, aby se FNUSA-ICRC ucházela o HR Award?

Tato otázka patří spíše na vedení, protože v tu chvíli jsem ve FNUSA-ICRC ještě nepracovala. Já mohu za sebe říci jen to, že jsem moc ráda, že se FNUSA-ICRC takto rozhodla, protože patří v ČR mezi špičkové instituce a jako taková by se v oblasti HR měla určitě držet trendů. Vzhledem k tomu, že má ve vínku internacionalitu, neboť je to mezinárodní centrum klinického výzkumu tak by měla jak uchazečům, tak zejména zaměstnancům nabízet pracovní prostředí, které bude konkurenceschopné zahraničním institucím.

Q4: HR Award má či bude mít v ČR čím dál více institucí. Nedevalvuje se tak hodnota této „značky“?

Vůbec ne, ba naopak, čím nás bude více, tím větší důraz bude ve výzkumném a akademickém prostředí kladen na to, aby se HR dělalo moderně. Upřímně, do nedávna nebylo mnoho z těchto institucí, které by nabízely něco jiného než jen tzv. „operativu“, zpracování požadavků, které musí být v souladu se zákoníkem práce a na strategické cíle a větší akce nebylo myšleno – nebyl na to tzv. čas, energie ani lidi. To se nyní díky HR Award mění a jsem za to nesmírně ráda.

Q5: V čem tkví atraktivita FNUSA-ICRC z pohledu výzkumníka v biomedicínských vědách, který se vydal klinickým směrem? Co můžete nabídnout oproti jiným pracovištím jako je např. PřF MU či LF MU?

Záleží na tom, čemu se chce člověk věnovat a o jakou pozici se zajímá. Máme několik klinických týmů, kde je velmi úzké propojení s praxí a současně máme i týmy, které se věnují základnímu i translačnímu výzkumu. Myslím, že kromě oblasti výzkumu, které se výzkumník chce věnovat, záleží na týmu a lidech, se kterými bude pracovat. Věřím, že ve FNUSA-ICRC najde ty, kteří vědou a výzkumem žijí. Jak samotní vedoucí výzkumných skupin v rámci rozhovorů říkali, oni samotní do svých týmů vždy hledají ty, kteří mají nadšení a chuť do výzkumné práce.

Děkujeme za rozhovor!

Za ResearchJobs.cz se ptal
Martin Víta