Z jiné perspektivy: od Ceny Albertus po vztah SŠ a VŠ

Osm výrazných oborových institucí spojuje své síly na podporu učitelů fyziky a informatiky napříč Českou republikou a zakládá Cenu Albertus. V souvislosti s touto cenou jsme si povídali s proděkanem MFF UK, doc. Martinem Vlachem o obecnějších tématech, které se týkají spolupráce středních škol a výzkumnou sférou.

Q: Nepřipadá Vám, že mezi středním školstvím na jedné straně a VŠ a výzkumem na straně druhé je příliš silná dělicí čára?

Osobně mi tato situace nepřidá nějak dramatická. Spíš je faktem to, že některé současné vědní obory jsou vysoce specializované a k pochopení některých otázek je třeba poměrně specifické vzdělání, které z principu nemohou střední školy a ani některé vysoké školy nabízet. Úkolem středních škol je poskytnout obecnější vzdělání a specializace jsou pak na vysokých školách. I přesto najdeme řadu středoškoláků, kteří se aktivně zajímají o složitější, chcete-li aktuálnější výzkumná témata. Existuje řada programů (SOČ, různá soustředění, studijní pobyty či letní školy, České hlavičky), které talentovaným a motivovaným nabízejí prostor k uplatnění, pro ně jsou pak také určeny různé ceny, například České hlavičky, kde je řada vysokoškolských pedagogů a vědců. Pomyslnou dělicí čáru podle mého názoru vlastně vytváří spíše kvalita vzdělání na středních školách, která není v mnoha případech nejlepší. Důvodem je často právě nedostatek kvalifikovaných učitelů. O systémovou otázku však spíše nejde.

Q: Jak vypadá z Vašeho pohledu podpora spolupráce VŠ a SŠ v oblasti výzkumu?

Jeden směr, tedy podporu nadaných prostřednictvím cílených programů a soutěží už jsem naznačil. Nesmíme, samozřejmě, rezignovat ani na snahu o přenos nových poznatků do středoškolské výuky. To není vždy snadné a nezaručuje to ani řešení všech problémů. Ale je to boj, který nesmíme vzdávat. Jako dobrý příklad lze připomenout některé mezioborové projekty TA ČR, například v programu ÉTA nebo ZÉTA, které usilují o přenos poznatků v mnoha případech nenásilnou a vhodnou formou. Stále je to však oblast velkého hledání, o čemž svědčí řada nepřehledných či méně kvalitních projektových návrhů. Jako hodnotitel projektů ale vidím, že se situace postupně zlepšuje. K tomu je ale třeba určitě snižovat administrativní projektovou zátěž a neustále motivovat kreativní lidi, kteří projekty podávají.

Q: Uvědomují si VŠ a v. v. i. podle Vás význam působení na SŠ na to, jaké budou „lidské zdroje“ za pár let ve výzkumu?

To nepochybně. Problém navíc kontrastuje současná situace, kdy se na středních školách nacházejí ještě relativně populačně slabé ročníky. Tento stav už sice pomalu opadá, ale ukázal jasně, že pokles kvality vzdělání může způsobit i nedostatečná konkurence v rámci dané populace. Statisticky je prostě počet lidí v populaci, kteří se mohou věnovat a navíc s chutí věnují vědě, v procentech relativně stálý. Takže v absolutních číslech nutně musel v minulých letech poklesnout. To je objektivní problém a časem se přenese i do výzkumných struktur. Myslím, že většina vysokých škol aktivně působí na středoškoláky a snaží se vyhledat s nebývalou aktivitou ty talentované. Ale to je jen částečné řešení. I to je důvod vzniku Ceny Albertus pro učitele informatiky a fyziky, to jsou nejohroženější druhy kantorů.

Q: Co může nabídnout výzkumná sféra středním školám a jestli to dělá?

Mám dokonce pocit, že nejrůznějších nabídek ze strany výzkumu zaměřených na středoškoláky je až příliš mnoho. A řada z nich kvalitou dosti pokulhává. Nesmíme však zapomínat ani na to, že v rámci středoškolského studia mají studenti řadu povinností, které nesouvisejí s tím, co primárně zajímá výzkum. Přetlak nabídky pak může paradoxně způsobit, že jí učitelé nevěnují pozornost a studenty třeba ani na nějaké mimořádné aktivity neuvolní. Možná by bylo do budoucna vhodnější mířit cíleněji a na menší počty studentů. Ale tento problém se pravděpodobně vyřeší ve chvíli, kdy na středních školách budou zase silnější populační ročníky. Pak podle mého názoru přehodnotí VŠ i další instituce stávající strategii komunikace i některé programy.

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta