Ještě před několika lety doktorand, nyní šéf firmy RaRe Technologies zaměstnávající experty na strojové učení z celého světa. V jejích referencích se objevují i takoví velikáni jako Amazon, Autodesk či Hearst. Před nedávnem založila firma studentský inkubátor, pořádá soutěže pro nadané studenty. Přečtěte si rozhovor naprosto bez obalu…

Q: Není to tak dávno, co jsi byl doktorandem, nyní vedeš malou a úspěšnou firmu, která dělá výzkum a pracuje na projektech pro klienty na několika kontinentech – pro ilustraci jen doplním, že tento rozhovor vzniká na ose střední Evropa–Jižní Korea. Všude slýcháme, že výzkum a inovace jsou věci globální. Jsou, myslíš, doktorandi v ČR připraveni na ten skutečně globální charakter práce? (A tím nemyslím, že začnou pracovat třeba v Brně ve výzkumu v pobočce nadnárodní korporace.)

A: Záleží kus od kusu. Pokud se doktorand během studia snaží, hledá praktické projekty, podílí se na vývoji open source nástrojů (mluvím teď o IT, nevím, jak jinde), má dobrý základ pozdějí tvořit inovativní řešení. Pokud někdo myslí, že práce končí publikací a zbytek jsou „implementační detaily“, nepodstatná omáčka okolo, bývá v praxi šeredně překvapen. Topí se, když jsou požadovány konkrétní výsledky, utíká zpět do státní správy. Jak řekl Yogi Berra, „In theory there is no  difference between theory and practice. In practice there is.“

Q: V souvislosti s nejrůznějšími velkými vědeckými infrastrukturami se hovoří o tom, že by se zainteresované instituce v ČR měly snažit přitáhnout špičkové výzkumníky ze zahraničí. Jak je tomu u firem – zejména u těch malých? Mají podle Tebe malé, na výzkum orientované české firmy/startupy šanci přitáhnout do ČR zajímavé lidi ze zahraničí? Mají o tom vůbec přemýšlet, případně podnikat nějaké kroky?

To nevím. My nikoho nikam netaháme, máme lidi po celém světě. Američani dělají pro RaRe z Ameriky, Češi z Čech, Brazilec z Londýna, Rus z Berlína. Anebo třeba z Thajska, když se jim chce cestovat. Já jsem svůj doktorát dodělával zrovna tam. Představa, že si kolem stolu posedá dvaadvacet slovutých doktorů v bílých pláštích a budou společně bádat, není v IT podmínkou 🙂 Za nás můžu říct, že špičkové „data science“ výzkumníky táhnou špičkové projekty, zajímavá data, touha něco nového vytvořit. A taky sleduju, že skutečně schopné lidi motivuje možnost odlepit se od dnešního, trochu deprimujícího veletoku „publish or perish“ výstupů, přispět něčím hmatatelným, na co můžou být pyšní.

Jak přitáhnout schopné lidí? Dělat zajímavé věci a nebát se o nich mluvit. Výsledky našeho R&D v oblasti dolování z dat a machine learning pohání takové firmy jako Amazon, Hearst nebo Autodesk. To, že má nějaká velká firma gigantický tým interních výzkumníků a  bombastické PR, neznamená nic. Čerství absolventi mívají vítr ze jmen jako Google nebo Facebook Research, ale všude je chleba o dvou kůrkách. Velké firmy mají naopak velkou byrokracii, a nutné politikaření špičkové zkušené lidi spíš odrazuje.

Q: Jak to osobně vidíš s připraveností doktorandů na „komerční dráhu“, do výzkumu ve firmách? Jsou na to tak dobře připraveni jako na akademickou kariéru?

Samozřejmě teoretických základů si vážím, bez nich to nejde. Čert bývá ale ukrytý v detailech. Zrovna v ČR (a obecně ve východní Evropě) jsou myslím doktorandi technicky vybavení dost dobře. Na západě dostávají při studiu jiné peníze, a v důsledku toho jsou možná  rozmazlenější a míň houževnatí. Ale taky, kus od kusu. Dneska chce mít každý „start-up“ a být přes noc miliardář… Pokud výzkumník netuší, jak se přihlásit na vzdálený stroj s daty, jak srozumitelně implementovat své nápady, jak verzovat a sdílet svůj kód nebo experimenty, bude v týmu akorát brzda. Ta smyčka mezi „mám nápad“ a „mám výsledky experimentu“ musí být co nejkratší. A na to prostě musí výzkumník znát své nástroje do mrtě, teorie nestačí. Mluvil jsem o tom i na letošní SIGIR konferenci (slajdy zde). Pozn. red. SIGIR je jedna z nejprestižnějších konferencí v oblasti information retrieval.

V květnu jsme v RaRe spustili „Studentský Inkubátor„, bezplatný program pro studenty z celého světa. Vybraní talenti tam dostanou od našich výzkumníků mentoring a jemný „úvod do praxe“, aby to nebyl takový šok 🙂

Q: Na závěr si trochu zafantazírujeme: kdybys mohl stanovit tři priority pro „ministerstvo vědy“, o kterém se v ČR často mluví, jaké by byly?

Vystačím s prioritou jednou: nesrat se lidem do života. Já na ministerstva a byrokracii a top-down řízení ve stylu „poručíme větru dešti“ moc nejsem. Zvlášť v tak nepředvídatelné a z principu intimní oblasti, jako je věda a výzkum. Nejzajímavější výzkum a související aktivity se beztak nedějí z popudu ministerstev, ale vznikají v soukromé sféře (opět: mluvím o AI a IT). Světe div se, špičkoví výzkumníci mají takovou moc, jsou natolik cenní, vzácní a žádaní, že si dokáží na své firmě vydupat možnost publikovat své výstupy veřejně. Výzkum z Google je dostupný výzkumníkům z Facebooku a naopak. Ministerstva a související neefektivity s přerozdělováním (cizích) zdrojů zaplaťpánbůh netřeba. Čili vidím to spíš jako další zašívárnu pro známé.

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

RNDr. RADIM ŘEHŮŘEK, Ph.D., nikoliv v kostce, ale v seznamu bodů (v původním znění bez titulků ;-))

• PhD in Computer Science
• 12+ years of industry experience
• Mentor and instructor in machine learning, data mining and SW Engineering
• Regular speaker at data mining conferences and key industry events.
• Full stack SW engineer across ecosystems: Python, Hadoop, Spark, Debian, Node & more
• Veteran in Python, JS, C, C++, Java, Bash, Prolog & more
• Creator of the Gensim Python library
• More than 20 peer-reviewed papers published and cited over 400 times in Google Scholar
• Selected for the “Scopus Young Researcher Award” in 2011