Program nabízí stipendia na podporu krátkých výzkumných pobytů a studia pod dvojím vedením (cotutelles). Studenti musím být zapsáni buď na české univerzitě (pro mobilitu ve Francii) nebo na francouzské univerzitě (pro mobilitu v České republice).

Všechny vědní obory jsou vítány!

Přihlášky můžete posílat do 29. ledná 2026.

Veškeré informace o programu a procesu podávání žádostí naleznete v Pokynech pro podávání žádostí (jak pro krátkodobé výzkumné pobyty, tak pro studia pod dvojím vedením).

Dne 26. listopadu 2025 pořádáme také dvě online informační schůzky o programu.

Více informací najdete zde: https://www.ifp.cz/fr/bourses-pour-doctorants#/

Q1: Když se řekne startup, představí si většina lidí IT sféru, nyní hlavně aplikace AI. Vy jste založil startup ve zcela jiném odvětví. Co bylo tím hlavním impulsem?

A: Máte pravdu, ale IT firem už je všude po světě spousta a zatím jsem v tom nenašel prostor, jak udělat něco převratného. Zato v oblasti laserů a přenosu energie není na světě moc velká konkurence, i když potenciál pro lidstvo je obrovský. Tou prvotní inspirací byl koncept Dyson Sphere od Freemana Dysona, který obnáší obklopit Slunce ohromným množstvím satelitů se solárními panely, které teoreticky získají 100 % energie ze Slunce a danou energii pak pomocí laserů přesměrují kamkoliv bude potřeba ve Sluneční soustavě. Tenhle koncept je samozřejmě sci-fi, ale když ho trošku upravíme a ty satelity pošleme jen okolo Země nebo Měsíce, budeme pak moci tu energii poslat  kamkoliv kde je potřeba. Nejvíc z toho budou ze začátku těžit odlehlé oblasti na Zemi, ale v budoucnu vidíme největší potenciál na Měsíci, kde máme ambici vystavět lunární energetickou síť, většinu z toho bezdrátově.

Q2: Představíte nám Vaši firmu trochu podrobněji?

A: Zjednodušeně řečeno, Celestia Energy je český startup, který vyvíjí systém pro bezdrátový přenos energie pomocí laserů. Nejdříve se budeme soustředit primárně na dodávání energie dronům při letu, takže budou moct zůstat ve vzduchu neomezeně dlouho a plnit svou misi, dokud bude potřeba. Už se ale bavíme i s lidmi co by tu technologii mohli využít třeba při přírodních katastrofách, kdy se poničí tradiční  energetická infrastruktura, nebo pro dodávání energie do odlehlých oblastí. Mojí ambicí je do vývoje zapojit české univerzity, české firmy, český stát, a udělat z toho zkrátka českou dominantu. Jak jsme dneska známí automobilovým průmyslem, za pár let bych chtěl, abychom byli známí i sektorem pro bezdrátový přenos energie.

Q3: Jaké jsou hlavní výzvy při vývoji této technologie?

A: Největší problém je celková účinnost. Od vloženého elektronu pro laser až do získaného elektronu na přijímači se bavíme zhruba o 10–20% účinnosti. Je tam ale opravdu velký prostor pro zlepšení, jenže tím, jak se tomu nikdo nevěnuje, neinvestují se peníze do vývoje konkrétních zlepšení, které by tu účinnost zvýšili. I to bych chtěl změnit tou národní spoluprací. Další obrovskou výzvou je bezpečnost a s tím spojená regulace. Proto je potřeba už od začátku myslet na tuhle stránku věci, což my aktivně děláme.

Q4: Dá se skloubit studium v GB se začátky podnikání v ČR? Nechtěl jste založit firmu v GB?

A: Není to ideální, ale určitě dá. Naštěstí studium v Anglii je jen roční, takže to se dá zvládnout. Jinak Anglie, konkrétně Londýn, mi přijde ideální pro software startupy nebo finance firmy, ale pro hardware bych si vždycky radši vybral Česko. Ono se to možná nezdá, ale my máme dost silný například laserový průmysl, což je vidět na předních zařízeních typu HiLASE a ELI. I proto máme v Česku tolik moc šikovných lidí z tohoto oboru, a díky tomu věřím, že se nám jako firmě poroste o něco lépe. Jsem taky celkem patriot, takže myšlenka udělat z Česka  světového lídra v tomto směru převyšuje důvody rozjet to v Anglii nebo i jinde.

Q5: Jaký typ lidí hledáte?

A: Hledám někoho, kdo se pro ten projekt nadchne stejně jako já a v podstatě nebude mít v hlavě nic jiného. Obávám se, že to je potřeba k tomu, aby startup uspěl a prorazil v úplně novém oboru. Chtěl bych od toho člověka vidět vášeň, vynalézavost, a taky ochotu dělat věci po svém. Samozřejmě by daný člověk měl mít aspoň pár let v oboru za sebou, ale dneska už absolventi škol mají za sebou spoustu stáží či prací na poloviční úvazek, takže zkušenosti stihli nabrat už při studiu.

Q6: Jaká je Vaše vize za 5, 10 let?

A:  Do 5 let bych si představoval, že jsme už vyslali do vesmíru první družici s naším systémem, a že ta družice krásně funguje a napájí třeba nějakou polární stanici. V projektu už v tu dobu je zapojená celá řada českých hráčů a začínají se tvořit plány na tu zmíněnou lunární energetickou síť. No a za těch 10 let už prvky té sítě stojí a díky nim lidstvo lépe a jednodušeji přežívá na Měsíci a prozkoumává každé zákoutí, bez omezení kvůli baterkám nebo měsíčnímu stínu.

Děkujeme za rozhovor.

Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

Patrně každý, kdo pracuje v HR v jakémkoliv odvětví (výzkum a akademickou sféru nevyjímaje) asi už zkoušel generovat texty pracovních inzerátů s využitím ChatuGPT či jiného nástroje založeného na velkých jazykových modelech. Je to tak svůdné! Stačí jeden prompt typu „Sestav inzerát na odborného asistenta na katedru biologie rostlin Přírodovědecké fakulty se zaměřením na molekulární biologii“ (…vyzkoušejte si ve svém oblíbeném chatbotu variace, které se Vám zamlouvají) – a výsledek máte hned k dispozici. A na první pohled vůbec není špatný! (Dodejme: mohlo by se zdát…) Vypadá to, že že stačí doplnit pár faktů, možná několik drobností poupravit a lze jej obratem publikovat. Koneckonců odpovídá svým charakterem a obsahem desítkám, stovkám, možná tisícům analogických inzerátů (což ostatně vychází z toho, jak velké jazykové modely v zásadě fungují). Problém je, že takto vznikl inzerát – ale spíše popis pozice – který je nemastný-neslaný, takový…instantní. Před pár lety jsem jej v jednom blogu na Vědavýzkum.cz označil (v „předChatGPT“ éře) za sterilní. Možná neodradí, ale ani nepřitáhne.

Kdysi mě jeden známý z jednoho z ústavů AV ČR požádal o pár tipů, jak vylepšit text svého inzerátu na jakousi postdockou pozici. Celkem bezděčně jsem se ho zeptal: „představ si, že jsem celkem optimální kandidát, který by výhledově zvažoval změnu pracoviště. Proč bych měl jít k právě Vám…?“ Dotyčný vcelku strukturovaně vyjmenoval, kam a jak by mě práce v jejich labu mohla jako postdoka posunout, jaké (poměrně unikátní) přístroje mají k dispozici, jaké skvělé kontakty v zahraničí mají, jaké spolupráce atp. „A máš to všechno v tom inzerátu?“ zeptal jsem se. Negativní odpověď mě nepřekvapila. Tak jsem mu během našeho pětiminutového hovoru poradil alespoň pár věcí, jimiž by mohl inzerát vylepšit. Někoho slušného pak skutečně našli…ovšem sebekriticky doplňuji, že nelze říci, zda to bylo v důsledku naznačených zlepšení.

Správná cílová skupina je základ! Aneb „personas“ ve hře…

Obvyklý zrod pracovního inzerátu v akademické či výzkumné organizaci je zhruba takovýto: vedoucí skupiny (katedry, …) přijde s požadavkem náboru, sepíše požadavky, náplň práce, možná přidá informace o laboratoři (katedře, projektu), spolu s personalistou/personalistkou doplní formality (termín nástupu, pracovní zařazení, …) a doplňující informace (typu poskytovaných benefitů), někdy ještě proběhne příslušné „schvalovací kolečko“ a jde se s inzerátem na veřejnost. Výsledkem často bývá ten instantní, nemastný-neslaný inzerát.

Klíčovým bodem by totiž měla být debata o tom, na jaké potenciální adepty/adeptky má inzerát cílit. Jak (různorodě) mohou vypadat vhodní kandidáti/kandidátky. Namotivovaný, rozjetý čerstvý absolvent PhD studia na špičkové univerzitě v zahraničí? Nepříliš ambiciózní, ale vytrvalý badatel zaměřený na konkrétní problém a tak trochu hračička, který rád, když věci fungují? Ve VŠ prostředí třeba pedagog, který kvalitně odučí, co je potřeba, sem tam něco samostatně opublikuje a to (mu/jí) stačí? A podobně bychom mohli pokračovat dál. Klidně můžeme modelovat potenciální kandidáty/kandidátky dále (věk, kariérní směřování, motivace a osobní cíle, preference, zájmy, ale i třeba různé aspekty týkající se rodinného stavu atp. – pozor, požadavky na rodinný stav ale samozřejmě nelze uvádět do inzerátu!).

Při tvorbě webu se tomu občas říká „personas“ (je to celkem i zábava). Cílem je představit si co nejvěrněji ty, k nimž prostřednictvím inzerátu budeme promlouvat. Díky tomu pak můžeme lépe přemýšlet o potřebách a motivacích jednotlivých potenciálních kandidátů/kandidátek. Ty to poznatky jsou pak klíčem správným informacím, které do inzerátu uvedeme a které pomohou přitáhnout „tu správnou pozornost“. Je dobré ovšem hned v úvodu podotknout, že svůdná cesta („tak zkusíme popsat Frantu/Františku z našeho týmu, ten/ta je stejně nejlepší!“) většinou nevede k optimální výsledkům. Persony by totiž měly konkrétním způsobem reprezentovat širší skupiny lidí, kteří jsou z našeho pohledu relevantní – a to ideálně bez biasů, k nimiž by nás Františkové/Františky bezděčně sváděli. Hlavní myšlenkou je, že na „personě“ si řadu důležitých aspektů představíme snáze než na obecném popisu určité skupiny. Person by nemělo být mnoho, ale ani málo. Zkušenosti naznačují, že 3-5 bývá vhodný počet.

A nyní samotný obsah…

S více či méně podrobnými znalostmi toho, jak vypadá optimální kandidát/kandidátka se můžeme pustit do tvorby samotného inzerátu. Popis pozice (náplň práce, požadavky, …) je vhodným východiskem. Na to, jak s tímto popisem pracovat (co vynechat, co přidat, jaké provést úpravy, …), se zaměříme v jednom z dalších dílů seriálu. Nyní naznačíme, jak využít znalostí cílových skupin/person k práci na inzerátu.

Soustředíme se především na motivace a potřeby jednotlivých person a „brainstormujme“, co by naše nejdůležitější persony mohlo oslovit a přidávejme tyto informace na „zásobník“ toho, co bychom do inzerátu mohli přidat. Je mezi našimi personami ambiciózní čerstvý absolvent doktorského studia na špičkové zahraniční univerzitě, který pošihlává po tom, že by chtěl mít v brzké budoucnosti svou výzkumnou skupinu? Ukažme mu příběh (třeba link na video s rozhovorem) jeho podobného předchůdce. Je mezi našimi personami mladá vědkyně s malými dětmi? Zmiňme se o dětské skupině, ale třeba také o možnosti flexibilně upravovat v průběhu roku úvazek a množství pracovní zátěže, můžeme zmínit charakter a náladu naší skupiny atp.

V této fázi je také přínosné vzít v úvahu konkurenci: ať už podobných organizací a podobných pozic („proč by kandidát/kandidátka měl/a dát přednost zrovna té naší vypisované pozici“?) tak např. i z komerční sféry. Měli bychom si zformulovat, v čem je naše nabídka zajímavější, atraktivnější a pro kandidáta/kandidátku přínosnější než nabídky jiné. Následně bychom si pak měli ověřit, že tyto charakteristiky naší nabízené pozice se skutečně adekvátně projevují i na textu inzerátu. Jinými slovy: „najdu to tam v tom textu? Kde? Je to tam dostatečně důrazně?“

Poznámky na závěr

Přestože naznačený přístup rozhodně vyžaduje určité úsilí a čas, zkušenosti ukazují, že „trochu analytičtější přístup“ se obecně vyplácí. Dobrý inzerát je nutnou (avšak nikoliv postačující) podmínkou úspěšného náboru.

V příštích dílech se podíváme na to, jak různé druhy informací v inzerátech (ne)uvádět tak, abychom docílili maximálního efektu inzerátu. Uvedeme příklady, jak být dostatečně informativní a jak se vyhýbat populárním, leč „máloříkajícím“ frázím – podobně jako jsme si to konkrétně ukázali v prvním dílu našeho seriálu.

Předchozí články série

Jak vytvořit úspěšný inzerát – část I: titulek

The registrations for the 2024 Czech selection are open until February 19th. It is open to any French speaking PhD students enrolled in a Czech university for the current academic year (2023-2024), or those who have obtained their doctorate after August 2023. In a maximum of three minutes, candidates will have to present their thesis in French, using a single slide and try to convince the jury and the public. From mathematics and literature to biology and architecture, all themes are accepted.

This year, the competition is organised for the Czech Republic by Charles University, the association Gallica and the French Institute in Prague. The best candidates of the Czech selection will be able to take part in the Central Europe finale, which will take place in Budapest on June 6th.

As the competition takes place exclusively in French, it is asked to communicate in French.

42 Prague, Kolbenova 1021/9, 190 00 Praha 9.
December 15th (evening) to December 17th, 2023

Artificial intelligence is revolutionizing our societies, and can now be found in all sectors. If used properly, it can help meet the major challenges of our time: ecological transition, health, etc. It is also a source of new professional opportunities. Yet women are very poorly represented in this sector, both in universities and in the corporate world.

Are you interested in these new technologies but have no previous experience in the field? You want to help develop inclusive AI-based solutions to today’s challenges? You want to contribute to making the tech world a more diverse place?

From December 15th (evening) to 17th, 2023, La French Tech Prague, with the support of the French Embassy in the Czech Republic, is organizing a Hackathon around artificial intelligence for young girls (17+) and women in 42 Prague. Participants will be able to work on any projects falling into 2 categories:

• Coding project using AI techniques (machine learning, computer vision, etc)
• Creative projects using Generative AI tools (ChatGPT, Midjourney, no-code, etc) not requiring coding skills.

As part of the hackathon, teams will be given access to Generative AI tools for a limited period. Many prizes are to be won !

Learn and receive support from experienced technical and business mentors : Senta Cermakova, Magdalena Radová, Anastasia Boussier, Geda Stava, Mia Smatanová, Klará Janoušková, Tereza Tizkova and more to be announced !

A workshop will be held on November 28th from 6pm to 8pm at the French Institute in Prague: this will be a general briefing on the hackathon and AI tools to help you prepare for the Hackathon. Participation is highly recommended.

On December 15th, another meeting is organised to pitch the projects and create the teams. Mixed profiles teams (in terms of age and experience) will be encouraged.

Registration is open until November 20th here!

Registration is mandatory, and the number of participants limited. The organizing committee reserves the right to select participants in the event of too many registrations.

The rules of the Hackathon and its code of conduct are available here.

S Otou se už nějaký čas známe, čas od času spolu komunikujeme a setkáváme se při různých příležitostech, a tak jsem samozřejmě Otovi obratem soukromě gratuloval. Považuji to za nesmírný úspěch: Čechů, kteří se mohou tímto oceněním pyšnit, bylo v posledních desítkách let skutečně jen několik (např. prof. Martin Hilský či již nežijící dirigent maestro Jiří Bělohlávek).

Otovo ocenění je v mnoha směrech pozoruhodné, nicméně raději a výstižněji bych napsal: „pozornostihodné“. Jsem přesvědčen, že přinejmenším některé aspekty jeho ocenění je třeba explicitně zmínit a lecos z toho by bylo dobré i pravidelně opakovat. Současně s tím však také vyvstávají různé otázky, jejichž zodpovězení zahrnuje i kritický pohled na fungování naší (české) společnosti.

Předně, ocenění dostává někdo za něco: již zmíněné oficiální oznámení říká, že je to za dlouholetý přínos v oblasti vědy a inovací. Osobně se mi chce dodat přinejmenším několik dalších adjektiv: Otova práce byla a je (…jak by se nám tady hodil předpřítomný čas!) nejen dlouhodobá, ale také systematická, zahrnující spoustu drobné – chcete-li až mravenční – práce. Takováto práce nese své ovoce postupně – a typicky nejde o ohromující, disruptivní výsledky. To ovšem nijak nesnižuje jejich význam. Tyto výsledky jsou naopak nesmírně důležité, třebaže nejsou vždy na první pohled patrné, vyjma úzký kruh zainteresovaných.

Nabízí se tedy otázka: umíme i my v ČR „takto fungující“ lidi objevit (a náležitě ocenit)? Takoví lidé jsou totiž zřídkakdy na fotkách v celostátních deníků, nemají tendenci se vyjadřovat jako experti na cokoliv. Jsou mezi námi, stačí se jen trochu pozorně dívat kolem sebe: jen si říkám, že když je dokážou ocenit Britové, proč nemůžeme i my?!

Věřím, že toto cenné vyznamenání bude inspirací pro všechny, kdož – jako Ota – pracují dlouhodobě, systematicky a jejich práce nese výsledky. Taková práce není marná, i když je občas zastiňována lidmi, kteří vytrumpují – pardon, vytrubují – do éteru lokální klony vizí typu „Make ____ great (again)!“ Kolikrát jsme v poslední době slyšeli „Uděláme z Prahy, Brna, ČR, … jedničku, centrum, hub … čehosi (nanotechnologií, kvantových technologií, AI, …)!“, kteréžto fráze jsou, resp. se stanou v průběhu pár let prázdnými fasádami (proč? – to je téma na samostatný článek). Samozřejmě si nemyslím, že Otakar Fojt pracuje bez vize. Jen pracuje v trochu jiném módu: méně okázalém, zato však zatraceně efektivním. A osobně mě moc těší, že právě taková práce byla oceněna.

Ota Fojt je vědecký diplomat jak má být – prostě profesionál. Hovoří-li Ota o výzkumu, spolupráci, inovacích, tak mu to člověk prostě věří. A to mimo jiné proto, že to, co říká, není prázdná slupka: s výzkumem má dlouhodobé zkušenosti, jeho CV je skutečně takové, jako se na vědeckého diplomata sluší a patří. V tomto kontextu doporučuju Vaší pozornosti (pokud jste jej již nečetli) článek „Vědečtí expati a vědecká diplomacie“ od prof. Vladimíra Majera. Pravdivé, leč v některých partiích neveselé čtení.

Příběh Oty Fojta je každopádně nesmírně inspirativní. Vezme si z této inspiraci něco i česká administrativa a lidi jako on zapojí do práce pro stát?

Oto, ještě jednou gratuluju!

Martin Víta

The application deadline is January 28th, 2024. Information webinars will be organized on November 9^th, 2023, registration is available here. 

For more information on the programme: https://www.ifp.cz/cz/veda-a-univerzity/stipendia-a-financovani/stipendia-pro-doktorandy/#/

Obecných konstatování najdeme na toto téma celou řadu, s konkrétními opatřeními je to už „poněkud slabší“. Občas na realizaci některých i dojde – zpravidla v rámci nějakého většího projektu v kontextu jedné či několika málo institucí. Řada pokusů o lákání potenciálních uchazečů o místa ve výzkumu v ČR ovšem ani nezačne – s obvyklým povzdechem, že na financování zahraničních doktorandů/doktorandek, postdoků/postdoček či seniorních výzkumníků/výzkumnic aj. nejsou peníze.

Jak již bývá v ČR zvykem, nerealizuje se v této oblasti nějaká evidence-based policy, nýbrž především to, čemu pracovně říkám „feelling-based policy“. Tedy žádné rozhodování založené na datech, ale na pocitech a subjektivním vnímání reality těmi, kdož dané dokumenty právě tvoří. Není divu, že řada strategií končí nezdarem anebo v rozmlženém oparu vágních konstatování o (diskutabilních) úspěších. S lákáním lidí ze zahraničí k nám do ČR do výzkumu a na akademickou půdu to nebývá (až na světlé výjimky) jiné.

Přesto se objevují zajímavé a důležité počiny. Není to tak dávno, co vzniklo několik zajímavých studií v rámci projektu projektu „Strategická inteligence pro výzkum a inovace“ (STRATIN+). (Děkuji tímto Ing. Michalu Pazourovi, Ph.D., z TC Praha za upozornění). Tyto studie tvoří ale jen část potřebné skládačky – mapují především to, co trápí výzkumníky ze zahraničí, kteří se již do ČR dostali a působí zde: ukazují, jakým problémům čelí, jaká je, resp. byla jejich motivace atp. Nebudu prozrazovat výsledky, je to bezesporu zajímavé a podnětné čtení, máte-li chvilku, určitě studie alespoň prolistujte.

Zejména je ale zapotřebí se také podívat, proč do ČR nemíří zahraniční výzkumníci a výzkumnice, kteří by v ČR působit mohli (píšu-li výzkumníci a výzkumnice, mám na mysli též akademické pracovníky a akademické pracovnice). Proč – když zamíří ze své domovské země do zahraničí – nezamíří právě k nám, do ČR? Zde narážíme na absenci dat a informací o tom, jaké jsou skutečné bariéry, které brání přílivu nadějných výzkumných pracovníků a pracovnic. Jak se potenciální zahraniční uchazeči a uchazečky rozhodují, zda jejich kariérní cesta bude či nebude směřovat do zahraničí, jak volí cílovou zemi – podle jakých kritérií ji volí, co od zvažované země požadují a očekávají a také třeba s jakými předsudky při tom pracují.

Problém totiž možná není ani tak v penězích, jak si mnozí lidé myslí, a dokonce možná ani ty administrativní překážky v ČR nejsou tak vysoké, jak se možná zdá – s jistotou to ale nevíme (mnohé indicie tomu ale nasvědčují).

Pojďme zkoumat bariéry – a ty správné cílové skupiny (v jednotlivých zemích)!

Chceme-li se posunout dál a skutečně přitahovat vhodné kandidáty/kandidátky (a dělat to efektivně!), bez zkoumání bariér a vlastně celého „rozhodovacího procesu o kariéře v zahraničí“ se neobejdeme.

Budeme-li dobře znát bariéry, bude možné jednak podniknout relevantní opatření k jejich odstranění či aspoň potlačení a následně pak bude možné realizovat vhodné kampaně směrem k té správné cílové skupině v zahraničí. Takovéto informace ocení řada stran, od nejrůznějších pracovišť typu welcome offices, přes samotné univerzity, v.v.i., potažmo výzkumné organizace obecně, rovněž také naše vědecká diplomacie, poskytovatelé podpory aj.

Dva osobní postřehy

Dovolím si na tomto místě zmínit dva osobní postřehy, které budou ilustrovat, jak pestrý svět bariér je.

Když jsem pracoval na své dizertaci, jezdil jsem se občas „nachytřit“ do Mnichova za kolegou W., původem z Číny, tehdy také doktorandem. Měl špičkového školitele a na svou pozici doktoranda měl neuvěřitelně rozsáhlou (a mimořádně kvalitní) publikační činnost. Krom toho měl ženu a malé dítě (takže na konferencích se typicky neúčastnil večerního programu, spěchal zpět za rodinou.) Když končil svá doktorská studia, bylo to v době, kdy mě kolegové z jednoho špičkového ústavu jedné nejmenované fakulty UK požádali, abych na ResearchJobs.cz vystavil „jejich“ postdockou pozici. Okamžitě mi bylo jasné, že kolega W. by se na ni báječně hodil, a tak jsem mu odkaz na inzerát obratem přeposlal. Nedlouho poté mi psal, že s manželkou onu pozici prodiskutovávali a nakonec dospěli k názoru, že pro děti (a jejich „globální kariéru“) bude přínosnější, budou-li vyrůstat v USA, nikoliv v ČR. (Jen konstatuji – nehodnoťme.) Dotyčný je nyní na Penn State Uni, předpokládám, že s rodinou.

Z druhé ruky mám příběh nizozemského doktoranda, který zvažoval PhD pozici v ČR, nakonec však dal přednost „subjektivně obsahově horšímu“ místu na jedné známé francouzské instituci s tím, že jeho budoucí francouzské PhD bude mít lepší zvuk v konkurenci kolegů z Caltechu a MIT, než z reálně velmi dobré PhD školy na jednom kvalitním českém, resp. moravském pracovišti.

Dalších příkladů mám po ruce celou řadu. Mají ovšem ledacos společné: nemají prvotně finanční podtext a jejich řešení vyžaduje spíše kreativitu než „prosté nalití finančních prostředků“ do podoby platů. Tu je vhodné zdůraznit třeba spolupráci naší české instituce se špičkovým pracovištěm z USA a vypíchnout krásné publikační výsledky z projektů, na nichž se podílely obě strany, tu třeba více prezentovat služby, které nabízí příslušné welcome centrum pro rodiny a „příklady dobré praxe výzkumníků s rodinami“. Kandidáti na doktorandy z Balkánu nemají pocit, že by si „českou stopou“ v CV nějak pohoršili, někteří naopak mají obavy, že „u nás na západě“ budou v pozici chudého příbuzného.

def vypis_bariery(stat, cilova_skupina)

Nenechte se zmást programátorsky laděným nadpisem. Je to jen odkaz na skutečnost, že bariéry se pravděpodobně budou lišit stát od státu a budou také odlišné v závislosti na cílové skupině (bezdětný doktorand v biovědách vs. postdok v oblasti humanitních věd s rodinou).

Je zjevné, že problematika bariér je odvislá od země, o níž se bavíme. Bulhar bude pociťovat jiné bariéry než Španěl, který zas bude mít jiné potřeby, požadavky a očekávání než Švéd. A to se, prosím, pohybujeme jen v rámci EU… Chceme-li připravovat regionálně specifické (a tím i úspěšnější) kampaně na „lákání“ zahraničních výzkumníků a výzkumnic a u nás v ČR realizovat efektivní opatření, je potřeba v jednotlivých perspektivních zemích uspořádat příslušné průzkumy a výzkumy v oblasti bariér.

Otázka cílových skupin hraje nezanedbatelnou roli: bezdětný postdok v biovědách, který právě nedostal grant a bez naděje na tenure track pozici ve své domovské zemi na tom bude s mobilitou jinak, než „usazený doktorand na hezké PhD pozici na kvalitním pracovišti“. Tušíme, že určitou roli v dané věci budou hrát takové věci, jako systém financování vědy, systém hodnocení výzkumníků, šance získat tenure track pozici aj.

Rýsuje se zde tedy pěkný, „řemeslný“ společenskovědný výzkum. Stanovit si hypotézy a ty postupně na základě dat vyvracet. Zmapovat celou oblast, vytvořit příslušné statistiky a reporty a podívat se na jejich interpretaci. A na konci může být velké množství přesně mířených manažerských doporučení.

Řekněte, nebylo by praktické mít poznatky typu: „v Portugalsku je největší potenciál na přilákání postdoků ve fyzikálních oborech, kteří … a zároveň …,  přičemž jako největší bariéry byly identifikovány … a …, na což je třeba zareagovat promováním těchto aspektů a řešením těchto problémů…?“

Nástroje jsou (a zdroje ostatně taky)…

Je zjevné, že design a realizace takovýchto výzkumů je velkou výzvou a nepůjde rozhodně o malou akci, čili vyvstává zde přirozeně otázka příslušného financování. V nedávné minulosti zde byl třeba realizovaný projekt Nové přístupy ke koordinaci krajanské problematiky, který k této problematice nemá až tak daleko, který byl podán jako výzkumná potřeba MZV ČR, a následně financovaný Technologickou agenturou ČR v programu BETA2. Pokud by tedy Ministerstvo zahraničí ČR zformulovalo příslušnou výzkumnou potřebu, je zde přinejmenším tento precedent.

Je ovšem možné, že s podobnou akcí přijdou nakonec JIC nebo třeba ÚOCHB či jiné progresivní instituce a zafinancují tuto akci ze svých zdrojů. Jistě nepůjde o levnou záležitost, má-li se výzkum udělat pořádně, nicméně je zapotřebí vzít v úvahu případné ztráty způsobené „plošnými, nezacílenými opatřeními“, jejichž vinou by docházelo k neefektivitám. A zejména pak uvážíme-li náklady výzkumných organizací na oblast HR, které cílenými akcemi ušetříme…

Martin Víta

Ono rozhodnutí o rozkliknutí vychází v podstatě ze dvou informací: titulku a instituce inzerenta. Zatímco instituce je fixně daná, vhodně zvolený titulek může zvýšit pravděpodobnost, že „správný“ kandidát se podívá na detail pozice a pak… (…už záleží na spoustě dalších okolností :-))

Jak by tedy mohl/měl vypadat optimální titulek pracovního inzerátu ve světě akademických a výzkumných pozic vypadat? Přinejmenším by měl splňovat následující dvě podmínky.

• Měl by být DOSTATEČNĚ INFORMATIVNÍ, tj. měl by poskytovat potenciálnímu uchazeči/potenciální uchazečce stručnou, ale především dostatečnou informaci pro rozhodnutí, zda je pro něj/ni relevantní detail pozice rozkliknout či nikoliv. V tomto kontextu jde zejména o úroveň pozice a oborové, potažmo tématické zaměření výzkumu či výuky.
• Měl by být obsahovat POUZE RELEVANTNÍ INFORMACE. Neměl by tedy obsahovat informace, které uchazeč/uchazečka s největší pravděpodobností nezná, nebo jsou z hlediska dalšího rozhodování o rozkliknutí nadbytečné. Problém nerelevantních informací je i v tom, že „zabírají místo“ informacím relevantním, které by se v titulku vyskytnout „mohly, ale z prostorových důvodů tam nejsou.“

Příklady DOBRÉ praxe:

• Postdoc – analýza dat z NGS
• Docent/ka v oboru historie se zaměřením na hospodářské a sociální dějiny 19. stol.
• Asistent nebo odborný asistent pro výuku základních kurzů biochemie
• Technický pracovník s VŠ v oblasti aerosolové instrumentace

U všech těchto pozic potenciální uchazeč/ka ví, zda jsou nebo nejsou pro něj/ni alespoň rámcově relevantní – přinejmenším z hlediska úrovně a zaměření. Zkratky (např. NGS) nevadí, jsou-li v daném oboru obecně známé – naopak tím snadno odlišují nevhodné kandidáty od vhodných.

…a příklady ŠPATNÉ praxe:

Titulky nedostatečně informativní:

• Akademický pracovník/akademická pracovnice v oboru demografie: není zřejmé, jestli půjde o lektora, (odborného) asistenta, docenta nebo profesora. Čerstvý absolvent doktorského studia tak může rozkliknout (naprosto zbytečně) inzerát na pozici docenta
• Výzkumník: požadované vzdělání není zřejmé, ale ani obor. Uváděný název instituce to většinou nezachrání.
• Postdoc: zde sice máme předpoklad o úrovni vzdělání, ale obor (či v tomto případě ještě spíše zaměření) není vůbec patrné.

Titulky obsahující nerelevantní informace:

• Akademický pracovník (AP1-AP4) pro Katedru kvantitativních metod: jakou informaci nese obsah závorky? Nejspíše se bude jednat o platové a funkční zařazení, ale uchazečům/uchazečkám mimo instituci to nepřinese relevantní fakta.
• Výzkumný pracovník v oboru biologie pro projekt OP/1298/02.04.08: kód projektu typicky nikomu nic neřekne, název (projektu) by naopak vhodnou informaci nést mohl.
• Associate Professor at University of _____ (doplňte regionální univerzitu): krom toho, že název instituce v titulku duplikuje informaci, která je výpisu pozic zpravidla už je, typicky ovšem nepřinese (kromě prestižních univerzit) uchazeči/uchazečce informaci, která by lákala bezprostředně k rozkliknutí

Několik komentářů na závěr:

Akademická a výzkumná sféra je poměrně konzervativní (a není to špatně). Není třeba proto experimentovat s titulky typu: „Kreativní mág“, nebo „Pojďte s nám utvářet budoucnost!“, které se možná uplatní při inzerci místa v marketingové agentuře, ale v prostředí VŠ či ústavů AV ČR raději ne – sice by možná upoutaly pozornost, ale následovalo by spíše pozvednuté obočí než projevení skutečného zájmu (výjimky existovat mohou, ale…). Když už něco podobného chcete použít, zkombinujte to citlivě se „standardním titulkem“. Za určitých podmínek tak můžete vylepšit návštěvnost detailu pozice vhodnými kandidáty a odlišit se od konkurenčních institucí. Využívejte, ale opatrně!

Úzká specifikace oboru či zaměření v názvu může působit jako magnet: patřičná klíčová slůvka probudí u experta v dané problematice zvědavost: „kohopak tam u kolegy ve skupině ____ hledají…? Tak ten grant dostali?“ Takovýto čtenář pak (i když třeba o pozici sám nemá zájem) může informaci o pozici předat dále relevantním kolegům.

Titulek inzerátu volné pozice nemusí být název pozice podle směrnic dané instituce. Překopírovat do formulářového pole titulek inzerátu název pozice je sice často nejjednodušší, ale můžeme se tak ochudit o možnost na potenciální kandidáty/kandidáty zapůsobit lépe.

Každopádně pamatujme, že i sebelépe vymyšlený titulek sám o sobě vhodné kandidáty/kandidátky nezajistí, nicméně je dobré využít všech možností, které nám titulky skýtají.

O celé akci lze psát z mnoha různých perspektiv: prezentovat výzkumné směry oceněných, jejich pracoviště, portréty jednotlivých mladých výzkumníků a výzkumnic, nicméně v tomto příspěvku bychom chtěli zmínit jeden – na první pohled možná nevýrazný aspekt – a to témata bádání a tamtéž zastoupené instituce laureátů Derridovy ceny ve společenskovědních a humanitních vědách.

Pokud jste laureáty a instituce ještě neviděli, zde jsou:

1. Anna Altová – Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta: Lifestyle risk factors of cancer
2. Filip Kinnert – Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury: Wholeness as a Basic Assumption of Understanding of Meaning Provided by Architectural Language
3. Lukáš Novák – Palackého univerzita v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta: Social emotions and social cognition: brain and behavioral correlates

Je zřejmé, že přinejmenším dvě uvedené instituce rozhodně nepatří mezi typické instituce, které bychom si vybavili mezi prvními, mluví-li se o „společenskovědných a humanitních disciplínách“ (SHV). Podobně je tomu i s tématy. Při bližším ohledání je ale jasné, že skutečně máme co do činění s aktuálními tématy SHV.

Letošní Derridovy ceny totiž mj. implicitně nastolují i následující otázky:

• Je věnována SHV v popularizaci vědy stejná pozornost jako vědám o živé a neživé přírodě či technickým disciplínám? Dělá se v současné době v ČR dost proto, aby SHV byly chápány jako jeden z klíčů k řešení současných (celo)společenských problémů a výzev?
• Jak vypadá výzkum v SHV v institucích, které nejsou primárně zaměřeny na SHV? Co mohou nabídnout institucím, které do světa SHV „tradičně“ patří? Jak se na tomto poli rozvíjí jejich spolupráce?
• Dává smysl, aby se „neSHUV“ instituce snažily rozšiřovat své působení i do oblasti SHV?
• Je dobré v těchto „primárně neSHV“ institucích výzkum v SHV podporovat? Co všechno tyto „neSHV“ instituce mohou do SHV přinést jako vlastní originální vklad?
• Je rozdíl ve vnímání hranic SHV v českém prostředí a při pohledu zvenčí?

Tyto (a podobné) otázky si ostatně můžeme klást i nad programem ÉTA (resp. dnes SIGMA DC 3) Technologické agentury ČR. Bylo by nepochybně žádoucí, kdyby tyto inspirační zdroje vedly k debatě o redefinování prostoru, v němž se SHV v ČR nachází. Bylo by to přínosné jak pro instituce samotné, tak pro postavení emancipaci moderně pojatých SHV v české společnosti. Nazapomeňme v tomto kontextu ani na blížící se výzvu OP JAK…

Není to tak dávno, co se v akademickém světě rozvířila debata o (ostudně) nízkém finančním ohodnocení akademických pracovníků pracujících ve společenskovědních a humanitních oborech. Bohužel, debata byla poznamenána nepříliš kolegiální „nepomocí“ ze strany ostatních oborů (jistě, z případného přerozdělování v rámci univerzit nebudou nadšeni ti, kterým se nepřidává), ale i obecné veřejnosti, v jejichž očích mají humanitní a společenskovědné disciplíny punc čehosi nadstavbového a v reálném životě příliš neupotřebitelného („…napřed průmysl, případně ještě tedy to lékařství, pak teprv kultura a humanitní vzdělanost, pokud vůbec…“). Obrana „SHV“ fakult byla a zůstává na obecné rovině – opírala se o zjevnou společenskou potřebnost několika málo vybraných oborů a především pak o apel na hodnotu kultury a vzdělanosti obecně obecně. Krom toho se dochází na snahy vyvrátit zakořeněné tvrzení o „horší zaměstnatelnosti“ humanitních oborů oproti oborům technickým. V uvedené obhajobě ovšem citelně chybí ukázky toho, že výzkum ve společenskovědních a humanitních oborech poskytuje odpovědi na přirozené a palčivé otázky, které současná společnost přináší (mezi námi, velká část problémů ve společnosti spadá do zorného pole SHV, možná více než do inženýrských disciplín…) a navíc mají SHV často i slušný aplikační potenciál.

Pojďme se společně zamýšlet nad tím, jak SHV ve veřejném prostoru více (a efektivněji) propagovat.

Martin Víta